top of page

Proč si to ztěžujeme?

Aktualizováno: 9. 1.

Taky si stěžujete?

Cítíte se někdy jako oběť všeho a všech?


Já to znám moc dobře.

Nedávno jsem dostala upozornění, že si nemám pořád stěžovat.

AHA! Má pravdu, co si to tady vytvářím? A smích…což u mě nebývalo vždycky zvykem.


Role oběti. Proč ji vytváříme? Proč do té role máme tendence utíkat?

Jsme oběťmi okolností nebo si život tvoříme svýma vlastníma volbama?


Rozhodně nechci zlehčovat náročné situace. Ale ty běžné situace, každodenní, jen k sobě prostě buďme opravdu upřímní.


Proč si stěžujeme?


Má to pro nás spoustu výhod.

Co všechno mi to přináší, když si stěžuju?


Také to může být dost návykový vzorec chování. Prý tahle naše “role oběti”, takzvané Tělo bolesti, vyvolává do těla určitou látku, která je návyková. Já bych tuhle teorii úplně nevyvracela.


Strach z odmítnutí. Strach přijít o blízké lidi.

Když potkáme nebo jsme s někým, kdo se opravdu dobře nemá, ať už je to rodina nebo kamarád nebo cizí člověk, vede nás to kolikrát k tomu, že taky řekneme něco, aby bylo jasno, že se zas až tak dobře nemáme. Aby nás neodsoudil, nebo se na nás nezlobil. Taky abychom mu neublížili.


Potřeba upoutat pozornost.

Když nám není dobře a máme problémy, ptají se nás, jestli nepotřebujeme pomoct…

Když nám je dobře, a ještě sdílíme, že se máme perfektně, tak přichází otázka, na čem frčíš?

Nejsi normální, v dnešní době…


Mohli bychom někoho naštvat.


Také manipulace to může být. Rolí oběti dosahujeme svých cílů…než abychom řekli, že to takhle chceme, protože to tak prostě chceme…jenže mi nechceme být tím parchantem nevděčným, nebo tou mrchou vypočítavou! :)

Nedovolíme si být těmi špatnými. Avšak to je pouze a jen úhel pohledu toho druhého.


Netvrdím, že si nemůžeme stěžovat, spíš tím chci říct, abychom si to neztěžovali tam, kde to není nutné a podívali se pravdě do očí.

Je teď opravdu nutné být v roli oběti a je skutečně pravda, co teď prožívám, říkám a tvrdím?



Moc vás objímám moji milí :*

Miri







bottom of page